nejspíš mám takové malé tajemství, který nikdo neví, ale vy se ho brzy dozvíte. Vy budete svědky toho, že to zvládnu! A co? Celkovou změnu. Změna postavy /stylu, stravování. Vždycky, když jsem to někomu řekla či napsala, tak se mi vysmáli.
A jak?
- -To nedáš
-
-Už zase? Vždyť to držíš skoro každý týden -
-Koukni se na sebe do zrcadla -
-Udělej ze sebou něco - -Vypadáš hrozně
Ano, to, co mi bylo vyřčeno, tak je pouhá pravda. Bohužel jsem se několikrát snažila a bez výsledku. Jednou se mi podařilo zhubnout 8 kg za pouhých 3 měsíce, ale brzy mě navštívil jojo efekt, jelikož jsem vysadila různé náhražky jídel a do toho vysadila antikoncepci. BOOM! Z 76 kg na 98 kg je to masakr. V hlavě mi běží tisíce nápadů, jak se k tomu dokopnout, ale problém je ten, že mezi tisíci návrhy nenajdu ani ten jeden, který by mi vyhovoval. Zkouším poslední možnost, a to je si psát deník, který pomůže mně a možná i vám. Včera jsem si říkala “jo začnu od rána, protože je začátek týdne”. CHYBA! Co jsme se mohla za cely život naučit je tohle – NIKDY NEZAČÍNEJTE NOVÝM DNEM! začněte dnes. Celých mých 23 let jsem to takhle dělala a bohužel špatně. Proto vás žádám, abyste mě naslouchali, motivovali a věřili mi! Tohle je to tajemství, aby nikdo nevěděl, že do toho zas jdu, abych se vyhnula zbytečným větám, že to nezvládnu. Poslouchám písničky, ze kterých jde neskutečná energie v představách.
Druhý den
Dnes jsem se vážila, ale číslo je zatím dvoumístné! Momentálně mám 99 kg. Cítím se opuchlá, tlustá a mám všude čerstvé strie. Jsem na cestě za kamarádkou a stydím se, že mě takto uvidí. Ale nemohu se někde neustále zavírat, protože musím žít i s těmi 99 kily, které nesu každý den.
Třetí den
Nebyl o nic lepší, protože jsem byla cely den v práci. Opět v tom stejným oblečení. Celá v černým, jak kdybych šla na pohřeb. Víte já bych i měla barevnou uniformu, ale já jsem tak široká, že mi není firemní tričko. Takže nic jiného nezbývá, než nosit černé triko také kolegyně co neustále pomlouvají.
Čtvrtý den
Jsem na cestě do práce bez energie. Kde ji mám vzít? Jedu do práce, která mě psychicky ničí a deptá. Jelikož mám smlouvu na neurčito, tak si říkám, že to vydržím. Stejně plánujeme s přítelem miminko, takže si v této době hledat práci, kde dostanete smlouvu až na neurčito po 2 letech. (Samozřejmě to někdo dává dříve). Je 8:22 a už si přeji, aby bylo 21:00 hod a já jela domu za mým přítelem a kočičkami. Tohle byl poslední den, co jsem psala před pár týdny. Na tento deník jsem zapomněla, a hlavně jsem neměla čas psát kvůli práci.
